Adventní spirála – vánoční setkání

VÁNOČNÍ ZASTAVENÍ

15.12. od 16.30

Na zahradě

Milí rodiče.

Rádi bychom Vás pozvali na adventní setkání Oranžové třídy, které bude (jako v loňském roce) komorní venkovní akcí. Prostředí zahrady se přímo nabízí k rozsvěcení vánočního světla a chvilce zklidnění a rozjímání.

Užijte si s dětmi adventní spirálu. Zapějte si s námi vánoční koledy a nad skleničkou teplého čaje či nealkoholického punče si popřejme pěkné a klidné svátky.

Budeme rádi, když naše skromné občerstvení obohatíte i o Vaše domácí cukrové či slané dobroty.

Program:

• 16:30 zahájení na terase zahrady
• Krátká kulturní vložka
• Adventní spirála – o vzniku a významu spirály si můžete přečíst na nástěnce. Spirálu v podobě hada máme i ve třídě a děti nám vypráví o dobrých skutcích, které se jim daří vykonávat. (Za ně si lepí na hada drahokamy. Klidně se přijďte do třídy podívat.)
• Minijarmark – děti pro Vás budou mít (jako každoročně) připravený balíček vlastních vánočních výrobků. Vy si jej můžete zakoupit za 170,-kč. Výdělek připadne dětem, které si budou moci za vydělané peníze vybrat, co si přejí nového do třídy.
• Malé občerstvení
• 17:30 rozloučení

Těšíme se na Vás                         Tereza, Eliška a děti

ADVENTNÍ SPIRÁLA

„Adventní spirála” symbolizuje cestu, kterou lidská duše kráčí sama k sobě v zimním čase.

Děti kráčejí potmě s rodiči do středu spirály, kde si zapálí své světýlko a odnášejí si ho s sebou, aby rozsvítili v zimním čase i svůj domov.

A jak vše vzniklo?

Hluboko v lese, daleko od města, žil osamoceně poustevník, kterému lidé říkali Otec Jakub. Kdysi tam odešel z údolí, které bylo příliš hlučné. Žil spolu se zvířaty, jejichž řeči se léty naučil rozumět. Občas pro něho poslali, když někdo onemocněl a on přinášel léčivé bylinky; v létě k němu chodili děti z vesnice naslouchat jeho vyprávění. Jednou, když se blížila vánoční doba, nad krajinou zavládl veliký nečas. Venku zuřila bouře, řádily hromy a blesky. Otec Jakub věděl dobře, že nebe tak odpovídá na konání lidí. Vánoční doba má začít, ale lidé jsou příliš zaměstnaní nákupy dárků a přípravou vánočního hodokvasu a nemyslí již na svatou dobu, na vánoční svátek. Bouře neustále sílila. Otec Jakub si myslel, že chaloupku brzy vítr odfoukne. Svá zvířátka vzal dovnitř, poklekl a začal se modlit. Tu se mu zdálo, jakoby slyšel jemný hlásek, který mu říkal: „Otče Jakube, děti potřebují adventní zahrádku!” Otec Jakub byl bezradný. Adventní zahrádka? Jak o tom přemýšlel, uviděl najednou, jak se v jeho chaloupce plazí malý zelený had. Na hlavě měl lesknoucí se korunku a na zádech samé světélkující body. Had udivenému Otci Jakubovi vysvětlil: „S těmi světýlky je to tak – pokaždé, když nějaký člověk vykoná dobrý skutek, zaleskne se jeden drahokam na mých zádech.” Otce Jakuba napadlo, co mu říkal jemný hlas a zeptal se: „Děti potřebují adventní zahrádku, ale nevím, jak má vypadat.” „Podívej se na mě,” řekl had a začal se svinovat do kola. Uprostřed zvedl hlavu a tam zářila jeho korunka. Tu viděl stařec, jak má vypadat zahrádka – jako spirála. Otočil se , aby poděkoval hadovi, ale ten zmizel. Najednou poustevník zpozoroval, že bouře ustala a když vyšel ven, byl celý les pokrytý sněhovou peřinou. Druhého dne se vydal do údolí. Chodil od domu k domu a prosil o svíčky a jablíčka. Také si vyprosil jednu velkou svíci a pak řekl: „O první adventní neděli mě mohou vaše děti k večeru navštívit.” Poustevník nasbíral mech a chvojí a vy- zdobil svoji chaloupku a doprostřed dal mech tak, jako by tam ležel stočený zelený had. Místo drahokamů tam položil zlaté hvězdy. Když pak děti přišly k Jakubcovi, mohlo si každé vzít jedno z jablíček se svíčkou. Tu pak zapálilo a postavilo na místo některé ze zlatých hvězd. Děti pak ještě dlouho seděly v poustevníkově chaloupce a zpívaly koledy. Každý rok pak takto slavily s Otcem Jakubem advent.